Havlíčkovo náměstí 19
580 01 Havlíčkův Brod

Otevírací doba:

Úterý - Neděle
9 - 12 a 13 - 17 hod

Životopis Zdenky Havlíčkové

Byla jediným potomkem Karla Havlíčka a jeho ženy Julie. Narodila se den před Vánoci roku 1848 a dětství prožila především v péči matky a babičky Josefíny v Kutné Hoře a Německém Brodě. Otce jí v necelých třech letech života odvezli do Brixenu a během let 1855-1856 přišla kvůli tuberkulóze jak o něj, tak o svou matku. Jako sirotka se jí chopil strýc František Jaroš s rodinou. Ta ji upřímně milovala a zajistila Zdence vzdělání.

Zdenka 1Uvolněné poměry po roku 1860 přinesly s sebou ohromné nadšení Čechů pro odkaz Havlíčkova mučednictví. Jen se taktně zamlčelo, že nemalý podíl na tomto umučení má i český národ. Možná právě jako podoba tíživého svědomí se do hledáčku dostal zájem o osud Zdenky Havlíčkové. Měla se stát znakem národa a jeho mravní velikosti, znakem nehynoucí památky Karla Havlíčka a jejím pokračováním. Havlíček se obětoval za národ a ten jej měl nyní zastoupit ve výchově sirotka. Vznikla patetická idea, především ze strany manželek čelních představitelů českého politického života, že se o štěstí jejího života postará český národ, protože je to jeho povinnost. Zdenka dostala titul Dcera národa a na zajištění jejího výživného a věna byla vyhlášena loterie. Ta ve finále vynesla přes 30 tisíc zlatých a poručníkem byl ponechán František Jaroš. Havlíčkův švagr se ovšem postupem času zadlužoval a mnozí se obávali, že ke splacení použije Zdenčiny peníze. Novým poručníkem byl proto určen známý český politik František Brauner a Zdence určil pobývat v rodině univerzitního knihovníka Jana Hanuše.

Zde ovšem Zdenka nebyla šťastná a tak si ji František Brauner po třech letech vzal k sobě. Nutno říct, že jejich vzájemný vztah také nebyl zcela ideální. Brauner byl společensky respektovaná osobnost s autoritativním chováním a Zdenka sice dospívající, ale zajisté po otci tvrdohlavá žena. Jistou oporu nepředstavovala ani Braunerova žena Augusta a tak si Zdenka našla upřímnou útěchu v několika společnicích. Brauner sám považoval za povinnost osmnáctileté Zdence nalézt adekvátního manžela. Jenže Zdenčino srdce si mezitím získal Kvido Battaglia. Ovšem vztah Dcery národa s rakouským vojákem a ještě ke všemu polského původu české společenské mínění nesneslo. Po Praze se začaly o Zdence šířit nepravdivé křivdy, klepy a tento vztah byl násilně ukončen. Poté Zdenka odolávala námluvám Václava hraběte z Kounic, až jí byl přiřčen statkář Antonín Svoboda. Ke sňatku již nedošlo. Začala se projevovat choroba jejích rodičů, až nakonec 20. září roku 1872 Zdenka Havlíčková zemřela ve věku necelých 24 let u své babičky v Německém Brodě. Josefína Havlíčková tak byla nucena po svém manželu, synovi a snaše pochovat i vnučku.